Úvod Voda hrou Zajímavosti z historie Voda a město Hradec Králové

Voda a město Hradec Králové

Urývek z knihy Voda a město Hradec Králové, Ing. Přemysl Stahl

Voda je život. Ke svému životu ji potřebují všechny druhy rostlin a živočichu včetně lidí. Vodu pijeme, bez vody si nedovedeme představit vaření pokrmu, svoji osobní hygienu, ani prani prádla a další a další lidské činnosti. Zkrátka voda nás doprovází celým naším životem.

Je až neuvěřitelné, že město Hradec Králové, které leží na soutoku dvou poměrně velkých řek Labe a Orlice trpělo odedávna nedostatkem dobré nezávadné pitné vody. V současné době mají stejné problémy města snad na celém světě. Hledání nových vhodných vodárenských zdrojů je stále větším problémem.

Historie vodovodu města Hradce Králové je jedna z neJstarších. Již v 15. století mělo město vodu z rormeistrovského mlýna, vedenou dřevěným potrubím na věž na Kozí brance. Tato věž roku 1431 vyhořela a město zůstalo delší dobu bez vodovodu. Teprve roku 1476 se začala stavět na Kozí brance pro vodojem nová věž. Roku 1516 začali hradeč¬tí stavět novou vodárenskou věž za domem měštana Kropáčka na Starém městě, zvanou později Kropačkou. Tato věž se nalézala mezi kostelem Panny Marie a domem U zlatého beránka.

V rormeistrovském mlýně byla vodárna ještě roku 1645, kdy tento mlýn vypálili ŠV9dové. Po několika letech zde byla vodárna znovu obnovena. Mlýn byl ještě s dalšími v 18. století pojmenován na Nové mlýny, které roku 1767 vyhořely. V té době se stavěla hradecká pevnost a její stavitelé potřebovali značné množství pitné a užitkové vody. Protože nově zřízená vodárna na Labi nestačila potřebě vojenských jednotek umístěných v pevnosti, byly uvnitř kasáren postaveny mnohé studny. Tak např. v jezdeckých kasárnách byly postaveny dvě studny, v pěchotních čtyři, v dělostřeleckém kavalíru tři, ve vojenské zásobárně také tři, ve staré vojenské pekárně dvě a po jedn~ v ka¬valírech č. 34 a 35. V létě však neposkytovaly dostatek vody, mnohé z nich měly vodu závadnou, a proto navrhl generálmajor Mikuláš Kleindorf v roce 1790 postavit pitný vodovod z kopce sv. Jána. Tento vodovod měl nedaleko kostela sv. Jána a Zámečku dva prameny. K realizaci však nedošlo, a proto tento návrh Kleindorf znovu doporučuje realizovat v roce 1804. Tehdy podplukovník Lauer, stavitel Bona publica, vypracoval podle návrhu generálmajora Kleindorfa nový projekt vodovodu. Vodovod měl být veden od studny "Rozárka" na kopci sv. Jána přes Olické kotliny, Moravský most, Moravskou branou a po schodech Bono publico na náměstí a odtud Špitálskou ulicí k vojenské nemocnici. U studny na kopci sv. Jána měl být zřízen vodojem.

Vodovod můl Clit tři kašny a měl sloužit pravděpodobně především pro vojenskou nemocnici, protože v ni nebylo možno zřídit studnu (voda se nalézala v hloubce 32 m a byla značně znečištěna špatnou kanalizací). Délka vodovodu měla být 5,5 km. Celý projekt vodovodu nebyl realizován, protože prameniště trpělo nedostatkem vody v letní m období a značným kolísáním kvality vody.

Roku 1831 byl rormeistrovský mlýn včetně vodárny zakoupen vojenským erárem. Vedení vody do města bylo potom v pravomoci vojenské správy pevnosti a voda se akumulovala nejen ve věži Kropačce, ale i ve věži Kozí branka. Odtud se voda rozváděla do kašen ve městě, z nichž skutečným kamenickým skvostem byla Jiříkova kašna z 15. století, po stavená na Velkém, nyní Žižkově náměstí.

Roku 1870 převzalo od vojenské správy město pevnostní vodárnu u bývalého Hučavého jezu, postavenou u dřívějšího rormeistrovského mlýna i s vodojemem na Kozí brance. Roku 1874 koupilo město i vodojem na věži Kropačce. Tato věž byla v roce 1906 zbořena.

Začalo se s výstavbou rozvodu vody do 250 domů města a to tak, že na jedno patro domu byl zaveden jeden výtok vody. Roku 1890 bylo čerpací zařízení tehdejší vodárny na Labi doplněno usazovacími nádržemi s pískovou náplní.

Po roce 1893 začíná prudký stavební ruch ve městě a vzniká mnoho nových domů s moderním vodovodem. Tehdy hlavní potrubí od vodojemu na Kozí brance mělo průměr 225 mm a uliční rozvod měl potrubí v průměru 150 - 60 mm. Vodovod byl vybaven 31 hydranty, k nimž v roce 1900 přibylo dalších 38.

Roku 1899 se začalo pomýšlet na prvý samostatný pitný vodovod. Tehdy prof.ing. Hráský navrhl odběr pitné vody z Plotišt nad Labem. Návrh byl přijat, a tak byla roku 1900 vybudována u křižovatky silnic hořické a jaroměřské prvá studna pro tento vodovod. Současně byla zřízena čerpací stanice a vodojem o obsahu 50 m3. Později byly přistavěny další vodojemy, takže jejich objem vzrostl na 160 m3. Z vodojemu byla voda vedena k městu samospádem, potrubím o průměru 150 mm a rozváděna po městě do 34 uličních stojanů, dvou kašen a osmi veřejných budov.

Zpočátku se voda čerpala pouze z jedné studny, avšak k ní přibyla roku 1921 druhá studna o vydatnosti 8l/s. V této době bývala denní spotřeba pitné vody v létě180 m3 a v zimě 120 m3. Roční výkon vodárny byl 56 000 m3 a délka trubní sítě tohoto vodovodu byla 11 560 m.

Roku 1925 byl městu předložen projekt na zásobování pitnou vodou z oblasti Police nad Metují. Město projevilo o projekt, vypracovaný dr. ing. J. Burešem, zájem. Podle projektu mělo být vodovodem zásobováno 80 obci; celkem s 117 000 obyvateli. Spotřeba všech obcí měla být 137 L/s. Spotřebiště bylo rozděleno do tří částí. Vodovod měl mít celkem 12 vodojemů.

Do Hradce Králové měla být voda vedena dvěma přívodními potrubími. Prvé z nich mělo jít od Hronova přes Opočno, Jenikovice, Librantice, Slatinu, Slezská předměstí na Pospíšilovu třídu, druhé od Jeníkovic přes Nepasice, Blešno, Svinary, Malšovu Lhotu, Malšovice a Nový Hradec Králové do města. Pro Hradec Králové měly být zřízeny tři vodojemy, a to u Svinar, na kótě 283 m n. m. o obsahu 2 100 m3, na Novém Hradci Králové na kótě 272 m n. m. měl být zřízen, jednak zemní vodojem s obsahem 2 500 m3 a věžový vodojem s obsahem 140 m3 a u Hřibska na kótě 282 m n. m. s obsahem 2 200 m3. Pro 17 634 obyvatel města Hradce Králové a pro další spotřebitele byla spočtena spotřeba 1.822,765 m3 denně a do budoucna dokonce 2 142,180 m3 denně. Projekt vodovodu z polické oblasti Posuzoval prof. ing. dr. J. Hrádký a doporučil jej celý realizovat. K realizaci tohoto projektu nedošlo.

V roce 1933 dostal pitný vodovod z Plotišt nad Labem další vodojem o obsahu 110m3, síť tohoto vodovodu byla rozšířena o 2608m potrubí a počet stojanů stoupl na 45 kusu.

Již během druhé světové války se soustavně měřily prameny u Českého Meziříčí o vydatnosti až 120l/s, vyvěrající z hloubky 80-120m. V roce 1945-47 prokázal doc.ing.dr. O.Hynie, že broumovsko-polická křídová pánev vykazuje přebytek vody 900l/s, z čehož se dá vodárensky využívat 450l/s. O tento zdroj pitné vody mělo zájem město Náchod se spotřebou 65l/s a Hradec králové s okolím se spotřebou 200l/s. Tak se znovu zaktualizoval projekt vodovodu dr.ing. J.Bureše z roku 1925.

V roce 1948 po dalším rozvoji trubni sítě měl pitný vodovod z Plotišť nad Labem již 57 uličních výtoků.

Vraťme se však na začátek 20.století a sledujme vývoj samostatného užitkového vodovodu pro město Hradec Králové. Při regulačních úpravách Labe byla zrušena vodárna u bouraného Hučavého jezu. 300m pod původním jezem byl postaven nový jez. Poblíže nového jezu byla zřízena studna k jímání infiltrované podzemní vody o vydatnosti 56l/s. Vlivem značného zanášení vodonosné vrstvy však roku 1914 klesla vydatnost této studny na 27l/s, a proto byla roku 1917 zřízena v Jiráskových sadech další studna, o vydatnosti 30l/s. Ani tato studna, především v období sucha, nevyhovovala denní spotřebě 1 800m3 užitkové vody.

Město v roce 1921 zadalo řešení problému s užitkovou vodou v Hradci Králové ing.Kressovi a ing.Vaclovi. Ing.Kress navrhl zřízení čerpací stanice a úpravny vody pro využití vody z Orlice, ovšem tento návrh byl značně nákladný. Proto byla postavena výpomocná čerpací stanice na užitkovou vodu u nového jezu na Labi a byly provedeny sondy pro studny v okolí Orlice. Sondy prokázaly značné množství železa ve vodě, a proto bylo nakonec přistoupeno přece jenom k čerpání vody přímo z Orlice.

Výsledkem dlouhodobého rozboru vodního režimu okolí Hradce Králové byl návrh vodárny využívající vody z řeky Orlice, která měla nejdříve dodávat 3000m3 vody denně a později dokonce dvojnásobek. Její vydatnost (asi 120l/s) měla zásobovat 40 000lidí. Tento návrh se však v plném rozsahu v tehdejší době nerealizoval

V roce 1923 bylo napojeno na užitkový vodovod 636 domů, ve kterých žilo 13 450 obyvatel. Město mělo 165 hydrantů, rozvodné potrubí mělo průměr 300 – 50mm, délka vodovodní sítě byla 19 610m. Roční výkon vodáren užitkového vodovodu byl 540 000m3.

V roce 1930 byla v Hradci Králové vybudována filtrační stanice orlické vody se čtyřmi filtry DABEG v přístavbě labské elektrárny u jez Hučák a byla doplněna roku 1933 dalším, pátým filtrem a novou infiltrační studnou u Moravského mostu, jejíž počáteční výkon byl 80m3/hod. U Moravského mostu byla zřízena čerpací stanice a odtud voda vedena do úpravny u labské elektrárny. V této úpravně byl též zřízen vodojem o obsahu 320m3.

Podstatná změna v systému královéhradeckého vodovodu se stala v roce 1959. Pro krytí zvýšené spotřeby vody byly studovány téměř od druhé světové války dva vodárenské zdroje, a to zdroj Lítá u Českého Meziříčí, kde byla prokázána vydatnost zdroje až 150 l/s, a voda získaná úpravou z Orlice. Pro tehdejší velké potíže při využití vodárenského zdroje Litá byl nakonec realizován projekt úpravny vody z Orlice. Národní podnik Ingstav v roce 1964 předal úpravnu orlické vody do provozu. Tato úpravna leží na břehu Orlice nedaleko národního podniku Tesla. Její plánovaná vydatnost až 240 l/s byla v souladu s narůstající spotřebou vody několikrát zvyšována.

V předstihu před uvedením orlické úpravny do provozu byly v roce 1962 postaveny dva podzemní vodojemy na Novém Hradci Králové, každý o kapacitě 10.000 m3, městská vodovodní síť byla značně rozšířena. Pro rozvod vody z novohradeckých vodojemů byl zřízen okružní systém hlavního přivaděče, který sleduje silniční okruh kolem světa.

Tím, že byla postavena orlická vodárna, mohla být roku 1964 zrušena labská vodárna na užitkovou vodu nacházející se v budově elektrárny u jezu Hučák, orlická provizorní vodárna a zdroj vody Třebeš napájející ze studní věžový vodojem na Novém Hradci Králové. Tento vodojem se od té doby plní potrubím z čerpací stanice nacházející se u podzemních vodojemů na Novém Hradci Králové. Zaniká tak dvojakost městského vodovodu a všechna rozváděná voda je pitná. Zdroj pramenité pitné vody v Plotištích nad Labem byl zachován.

Spotřeba vody ve městě však zakrátko přerostla vydatnost tehdejších vodárenských zdrojů, a proto se započalo v roce 1971 se stavbou vodovodu z Lité Českého Meziříči. Tento zdroj pitné vody se v současné době dokončuje. Na vodovod z Li é jsou napojeny kromě Hradce Králové také další obce, ležící při trase hlavního přivaděče, který je veden od Lité k Třebechovicím pod Orebem a odtud do Hradce Králové a je dlouhý 25km. Stavbu provádí Ingstav Hradec Králové a technologická zařízení dodává Sigma Hranice. Postupným zapojováním pramenišť se dosáhlo vydatnosti tohoto zdroje v roce 1975-76 90l/s, v roce 1977 270l/s a v roce 1978 až 400l/s. Celkové náklady na zřízení vodovodu z Lité byly 160 mil.Kčs.

Stále vzrůstající spotřeba pitné vody si vyžaduje získání dalšího zdroje pitné vody. Pro Hradec Králové a Pardubice a mnoho dalších obcí východočeského kraje jím bude přehrada Pěčín na Zdobnici, jejíž výstavba se připravuje.

Městská kanalizace a čistírna odpadních vod

O kanalizační síti města Hradce Králové do roku 1763, kdy se začala budovat pevnost, nejsou žádné zprávy. Jak je známo z jiných měst, naši předci si s odvedením splašků mnoho starosti, nedělali. Výstavba pevnosti byla radikálním zásahem, do zástavby města. Z původní plochy, kterou město zaujímalo, se zmenšil Hradec Králové na 320ha a obytné budovy byly zachovány pouze v historickém jádru na návrší nad soutokem řek Labe a Orlice. Kanalizace, pokud byla vůbec vybudována, byla nesourodá a vedla nejkratší cestou do pevnostního příkopu.

Při boření hradecké pevnosti byly jednotlivé dosud vybudované stoky podchyceny okružním kanalizačním sběračem „Meziříčí“, uloženým okolo starého města v hradebním příkopu před jeho zasypáním. Tento sběrač vyhovoval nové městské zástavbě až do začátku 20.století.

Teprve po zbourání hradeb se začala výstavba rozšiřovat ve směru Pospíšilovy třídy, dnešní Leninovy třídy a dnešní Dukelské třídy a v prostoru mezi těmito hlavními ulicemi. Tím byl dán směr hlavních stok, které zde byly vybudovány. Stoková síť z pravého břehu Labe byla vyústěna pod dnešním Hučavým jezem, stoková síť z prostoru mezi řekami byla vyústěna, v Jiráskových sadech u Zimního stadionu. Nová regulace Labe a Orlice si vyžádala úpravy těchto stokových sítí.

Stoková si t města se v létech mezi oběma válkami rozrůstala zcela živelně bez návaznosti na budoucí možné oblasti výstavby města. Teprve v naši socialistické společnosti v letech 1955 – 1957 byla zpracována koncepční studie kanalizační sítě Hradce Králové. Celé město bylo rozděleno na čtyři oblasti, které měly být samostatně odkanalizovány. Jednak to byla oblast na pravém břehu Labe o ploše 763ha, oblast mezi Labem a Orlicí (517ha), oblast na levém břehu Orlice (412ha) a oblast Roudničky (121ha), celkem 1813ha.

Čtyři navržené kanalizační sběrače byly rozvětveny celkem do dvanácti hlavních stok. Část této stokové sítě byla vybudována v 60.letech a ukončena přečerpací stanicí "U rybáren". Jak vznikala během doby nová sídliště Slezská předměstí sever a jih, Labská kotlina II, Malšovice a Věkoše, byla tato sídliště připojována na kanalizační sběrače, které dnes již kapacitě nestačí. Některé neuskutečněné kmenové stoky jsou dnes dodatečně budovány – např. z Kuklen a z Plotišť nad Labem.

Největší změnu v původní koncepci kanalizační sítě si vyžádalo budování sídliště Moravské předměstí, s jehož tak obrovským rozsahem se nepočítalo.

Co bylo v prvé polovině 20.století v kanalizační síti města zanedbáno, musí se v současné době velmi namáhavě dohánět.

Po prvé světové válce, kdy pokračoval bouřlivý vývoj města Hradce Králové a přilehlých obcí, se poprvé začalo uvažovat o čistírně odpadních vod pro město.

První projekt čistírny odpadních vod pro město zpracoval v letech 1924 – 1925 Ing.Dr. J.Bureš z Prahy. Řešení však mělo mnohé nedostatky. Čistírna pro Hradec Králové a pro Pražské předměstí byla řešena zvlášť.

Další projekt čistírny byl vypracován až po druhé světové válce Ing. Bayerlem z Plzně a Ing. Kafkou z Prahy. Umístili čistírnu do prostoru Rybáren k dnešní čerpací stanici odpadních vod.

V letech 1949-1950 měl být vypracován generel města se studií čistírny odpadních vod na Stavoprojektu v Trutnově. Po shromáždění podkladů ke zpracování všky byly práce zastaveny a částečně obnoveny až v roce 1956, kdy Vodoprojekt Trutnov navrhl samostatnou čistírnu pro Masokombinát Březhrad a Stavoprojekt Hradec Králové čistírnu pro nemocnici. V srpnu 1957 byla však schválena koncepce jediné čistírny odpadních vod pro město, Masokombinát i nemocnici. V tomtéž roce vypracoval Stavoprojekt Hradec Králové studii odvodnění města a městské kanalizační čistírny. Přes rozhodnutí z roku 1957 o vytvoření společné čistírny odpadních vod zpracovává v roce 1958 Potravinoprojekt Praha studii čistírny pro Masokombinát Březhrad, která byla později realizována.

Od roku 1958 řeší veškerou problematiku týkající se odkanalizování města Hradce Králové a jeho čistírny Hydroprojekt Trutnov.

V roce 1961 zpracovává nejdříve studii městské kanalizační sítě vyústěné do Labe ve dvou alternativách – gravitační a s přečerpáním. Alternativa s přečerpáním se ukázala nakonec jako nejvýhodnější.

V roce 1963 byl schválen Východočeským krajským národním výborem investiční záměr, na základě kterého byl v roce 1965 dopracován prováděcí projekt první etapy hlavní kostry městské kanalizační sítě a přečerpací stanice u Rybáren, která byla v letech 1966-1969 realizována Ingstavem Hradec Králové.

Na tuto prvou etapu měla navazovat další etapa výstavby kanalizační sítě a výstavba kanalizační čistírny. V roce 1968 však došlo k revizi územního plánu města Hradce Králové, při které došlo k závažným změnám v názorech na využití ploch na jižním okraji města. Proto bylo rozhodnuto o využití stávající čistírny Masokombinátu Březhrad u Rybáren pouze pro nemocnici. Společnou čistírnu pro město, průmyslové závody a Masokombinát Březhrad bylo rozhodnuto vybudovat o 400m jižněji od Rybáren.

V roce 1974 vypracoval Hydroprojekt studii umístění kanalizační čistírny a přečerpacích stanic stokové sítě v sedmi alternativách, z nichž byla provedena alternativa s umístěním čistírny na levém břehu Labe.

V roce 1975 se ustálil názor na umístění čistírny v prostoru „Pod zámečkem“ při cestě do Vysoké nad Labem a přečerpací stanice v prostoru u Rybáren. Zpracování kalů z čistírny se nejdříve řešilo pomocí odstředivek, později v roce 1978 vypouštěním na odkaliště elektrárny Opatovice v Bukovině.

V roce 1981 se znovu přemísťuje čistírna odpadních vod jižním směrem pod obec Vysoká nad Labem

V současné době se připravuje výstavby čistírny v lokalitě „Pod zámečkem“.

Při vzrůstajících požadavcích na zlepšení životního prostředí a tím i na čistotu vod lze jen doufat, že městská kanalizační čistírna bude vybudována v nejbližší době.

Důležité kontaky

Zákaznické linky:

841 11 12 13

601 273 273

Nový Bydžov - kontakt

495 490 320

Napište nám

Hlášení odečtů: formulář

Rezervace schůzky